.

Sleepwalking :(

26. června 2008 v 19:35 | Arianne Oceansoul |  Můj život
Něčím začít musím, a i když moje vyprávění asi nebude zrovna povzbudivé, je to jen a jen pravda.

Všechno začalo už ve škole. Byl rodičák a já čekala na mamku na chodbě, kde spolužáci hráli pingpong, ale já neměla chuť se připojit. Byla mi trochu zima, a tak - i když ostatní pobíhali kolem v krátkých rukávech - jsem měla na sobě péřovou bundu. A prostě čekala.
Pak přišla mamka. Zpozorovala jsem na sobě, že mám nějakou trapnou náladu. Mamka řekla, že ještě jdeme nakupovat do Kauflandu atd. S tím jsem jako obvykle souhlasila.
A tam to začalo. Při motanici mezi regály se mi najednou udělalo divně. Začala jsem vidět rozmazaně (to se mi předtím taky občas stávalo, ale vždycky mě pobolela hlava a pak vše odeznělo) a zrakem jsem nevnímala pohyb. Třeba jsem si mávla rukou před očima a viděla jsem to trhaně, jako když se na slabým počítači pokoušíte rozeběhnout nějakou graficky náročnou hru.
Řekla jsem to mamce, a ona, ať nesimuluju. Začala jsem trochu vrávorat, a tak jsem se opírala o nákupní koš. Začala jsem mít vidiny. Po regálech přelétaly stíny, všecko bylo rozmazaný, kamkoli jsem se podívala, všechno mi bylo cizí - bylo to jako sen, ovšem jako dost nehezká noční můra.
Pak jsme vyšly z obchodu a nasedly do auta. Já byla pořád nabalená v bundě, po zádech mi přejížděl mráz a levou ruku jsem měla strašně studenou, skoro jsem ji necítila - když jsem se jí dotkla nebo se štípla, cítila jsem jen brnění. Toť vše.
Kolem se míhala světla nočního města a na temném nebi tu a tam prosvítaly modravé mezery v mracích. To je tak všechno, co si pamatuju. Měli jsme ještě někam jet, ale mamka to nakonec s tisícem nadávek na to, že jsem strašnej hypochondr, zrušila.
Všechno se stupňovalo, jak jsme přijely domů. V mojí paměti ještě je, že mamka říkala cosi, že půjdu hned spát, když mi je tak blbě. samozřejmě to říkala proto, že mi nevěřila, a že pochybovala, jestli bych ještě nekoukala na televizi. Nařídila mi, ať si vezmu baťoh a vylezu, protože jsem dosud jen tiše seděla na sedadle vedle ní.
A pak se to stalo. Udělala jsem několik kroků, ani jsem nezavřela dveře, a upadla. Zatmělo se mi před očima, baťoh mi vypadl z ruky. Slyšela jsem nadávky, kde jako zase jsem a proč ani nezavírám. Já snad jen slabě zakňučela, nemohla jsem se vůbec hýbat. Prostě jsem tam ležela na studené zemi a hlas ke mně doléhal jen jakoby zdálky. Nic víc. Pak si pamatuju jen jízdu do nemocnice, že jsem ležela na zadním sedadle, necítila ruku a jen tak slabě sípala, protože jsem nemohla ani brečet. Všechno kolem bylo neskutečný a vzdálený.
Před nemocnicí v Turnově mě mamka a soused, kterého si zavolala na pomoc, vyložili z auta a dovlekli na pohotovost. Nepoznala jsem pak dokonce ani svoji praktickou lékařku, ke který chodím na kontroly. Na stěnách byly namalovaný jakýsi zrůdičky - Maxipes Fík, nebo co to mělo bejt (Mumínci to nebyli, to bohužel fakt ne) - a to je tak všechno.
Na jednotce intenzivní péče jsem se trochu zotavila. Džíny špinavý, baťoh s mobilem a empétrojkou nikde...Dostala jsem kapačku a tu nechutnou kanilu na ruku a strávila v nemocnici deset dní. Bylo to minulý rok na hranici listopadu a prosince. A byl to děs.
Nikomu bych nic podobnýho nepřála!
Ke všemu jsem nedávno zjistila, že něco podobnýho (a dokonce pak šla i do stejný nemocnice) se stalo mojí kámošce. Jmenovat ji teď nebudu, ať se kdyžtak dobrovolně přihlásí...však ona ví :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Rozinka Rozinka | Web | 26. června 2008 v 22:58 | Reagovat

My god.... to je krutý... chudáčku... hlavně že ses z toho dostala... a co to vlastně bylo? Řekli ti to?

Brrr.... jsem z toho trochu otřesená....

2 Ina Ireth Hyvönen Ina Ireth Hyvönen | Web | 28. června 2008 v 11:29 | Reagovat

No jo... já se teda hlásím dobrovolně... Máme prostě asi stejnej osud... Stejná nemocnice, podobný příznaky, ale hudba a Finsko naše lásky... asi je nám to souzený, že jsme se měli poznat... a jsem ráda, protože alespoň mám klávesačku a někoho, kdo mě plně chápe, když je mi děsně... protože si to prožila sama... akorád já měla tu výhodu, že jsem sebou neflákla...

3 Arianne Oceansoul Arianne Oceansoul | E-mail | Web | 28. června 2008 v 11:32 | Reagovat

No popravdě mi doktoři nic nezjistili - jednou jim vyšlo to, jednou ono, a navíc že jsem úplně v pořádku - zkrátka blbost :(

Takže to nakonec svedli na hormony a že mám požírat hořčíka železo. Metal :D

4 Ina Ireth Hyvönen Ina Ireth Hyvönen | Web | 28. června 2008 v 11:58 | Reagovat

ha... asi jsme fakt stejný... taky požírám hořčík.. a musim pít magnesii.. :D:D:D

5 Rozinka Rozinka | Web | 28. června 2008 v 19:22 | Reagovat

Vážené dámy a pánové, stali jsme se svědky nalezení ztracených dvojčat!

Hele, a už jste se vy dvě sešly? Jestli ne, koukejte najít společnej volnej termín, hupky do nejbližší restaurace, pěkně plkat, básnit o Finlandii a zpívat na celý kolo!

6 Ina Ireth Hyvönen Ina Ireth Hyvönen | Web | 4. července 2008 v 19:32 | Reagovat

no nesešly... ono mě to teď nevychází :( chodím do práce... tak doufám, že to projde někdy v srpnu...

7 Rozinka Rozinka | Web | 5. července 2008 v 22:34 | Reagovat

No jo vlastně, ty máš nějakou ti brigádu, viď..... to tě lituju... ale apsoň budeš mít klávesy :) Nebo už je máš?

8 Ina Ireth Hyvönen sun laulaja :)♥ Ina Ireth Hyvönen sun laulaja :)♥ | Web | 28. července 2008 v 17:37 | Reagovat

ještě nemám, ale budu.. už se na ně děsně těšim...

9 Arianne Oceansoul Arianne Oceansoul | E-mail | Web | 28. července 2008 v 21:46 | Reagovat

tož sem si vaší diskuze ani nevšimla :D magnesii sem taky měla pít, ale tajně sem ji vylejvala :D :D fuj

10 Ina Ireth Hyvönen sun laulaja :)♥ Ina Ireth Hyvönen sun laulaja :)♥ | Web | 29. července 2008 v 23:51 | Reagovat

vylejvala? jejku... miluju magnesii... ale citronovou... nebo když už bez chuti perlivou a do šťávy s ní...

11 Arianne Oceansoul Arianne Oceansoul | E-mail | Web | 31. července 2008 v 18:25 | Reagovat

To já neměla s příchutí. A šťávu taky nemam :D A upřímně se přiznám, že ji miluju asi tolik jako kudlu v zádech (kdyby =)), takže musela ppřijít alternativa - dřez :D

12 Ina Ireth Hyvönen sun laulaja :)♥ Ina Ireth Hyvönen sun laulaja :)♥ | Web | 5. srpna 2008 v 15:44 | Reagovat

ach jo:D:D co já bych za ní dala... :D já ji mám moc ráda... a dneska ji piju i bez chuti :D pač mi äiti oslintala sklínku :D:D:D

13 Arianne Oceansoul Arianne Oceansoul | E-mail | Web | 5. srpna 2008 v 23:30 | Reagovat

Teda...já tě občas taky nechápu :D

14 Pal Dragonees Pal Dragonees | E-mail | Web | 6. srpna 2008 v 20:48 | Reagovat

Já se přidávám do party finofilních milovníků magnesie - perlivé s příchutí citrónu... To je divný, že všechny pijeme nejradši to samý, že? =)... I ♥ Magnesia x)...

15 Ina Ireth Hyvönen sun laulaja :)♥ Ina Ireth Hyvönen sun laulaja :)♥ | Web | 8. srpna 2008 v 16:33 | Reagovat

:D:D:D zvláštní... ono mě ani pomeranč nechutná... já prostě jen citron...

Mě? nechápeš? co na mě nechápeš?:D

16 Rozinka Rozinka | Web | 8. srpna 2008 v 16:50 | Reagovat

Jo, to je divný - dvojčata se vždycky chápou.... kecám ;) Ani dvojčata se nemusí vždycky ve všech shodnout.

Ino, já taky pomeranč en pidä ;) Je to vůbec správně?

17 Ina Ireth Hyvönen sun laulaja :)♥ Ina Ireth Hyvönen sun laulaja :)♥ | Web | 9. srpna 2008 v 10:33 | Reagovat

No... tak dvojčata.. no možná se někdy opravdu neshodnou :D...

En pidä? myslím, že by to mělo být dobře...

18 Rozinka Rozinka | Web | 11. srpna 2008 v 18:00 | Reagovat

Johoo, jsme kanec ja puhun suomea! Hehee! (to nemá být posmívání, neboj)

19 Rozinka Rozinka | Web | 11. srpna 2008 v 18:01 | Reagovat

Ech, když už jsem se překlepla napsala JSME, tak bych taky měla říct jsme kanci ja puhumme suomea....  je to pravda a neni to tak selfish :)

20 Arianne Oceansoul Arianne Oceansoul | E-mail | Web | 11. srpna 2008 v 21:23 | Reagovat

Jasně...všechny ségry nemusí pít Magnesii =) To já piju nejčastěji čistou vodu. Ne tu kupovanou v pet lahvích, blee. Ale normální, z vodovodu :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama