.

Listopad 2008

Výstupní hodnocení, ,,best of" =)

29. listopadu 2008 v 18:14 | Arianne Meri Oceansoul
Přišlo mi zbytečné dávat k tomu cenzuru na jméno, akorát by to vypadalo zvláštně, protože většina z vás už víte, jak se jmenuji. Takže, tohle o mně napsala moje třídní. (Moc milá paní, hodlá mě učit hrát na klavír - a ne, nepíšu to jen kvůli tomu nebo kvůli tomu hodnocení...)


,,Její výborná schopnost formulovat myšlenky je zajisté ve značné míře podmíněna jejím kladným vztahem k literatuře a četbě obecně. Anna začala číst již ve čtyřech letech. Její opravdový vztah ke knihám je trvalý a má kořeny již v raném dětství."

,,Důkazem jejího kladného vztahu k jazykům je i její samostudium finštiny, oblíbeným jazykem je kromě českého jazyka i anglický jazyk."

,,Anna vyniká svým intelektem nad vrstevníky. Její láskou je psaní vlastních povídek, básní, dokonce již napsala i vlastní knihu. Nadání má i v oblasti hudebních schopností, projevuje zájem o hudební aktivity. Dříve hrála na zobcovou flétnu, nyní se učí hrát na el. Klávesy a bez obtíží zkomponovala první písničky s vlastním textem. Navíc se u žákyně projevuje výtvarné nadání. Během některých hodin běžně portrétuje pedagogy (tohle mě tedy dostalo - poznámka hodnocené=)) i spolužáky a zároveň s přehledem sobě vlastním vnímá i probíranou látku. Přáním Anny je vystudovat školu s uměleckým zaměřením a velkým snem do budoucna je založit si vlastní hudební skupinu."

Je to pěkně napsané, lichotí mi to a to s těmi plány je také pravda...

Rakastan lunta... Sníííííh!!! =)

23. listopadu 2008 v 18:31 | Arianne Meri Oceansoul |  Moje údolí
Konečně... tak tohohle jsem se celý půlrok nemohla dočkat =)



To nezní hezky...

17. listopadu 2008 v 14:18 | Arianne Meri Oceansoul
...ono to spíš nezní vůbec.

Už včera jsem měla špatný pocit. Dnes se všechno vystupňovalo...

Jsem naštvaná a smutná zároveň. To všechno je však uvnitř, na povrch to vypadá jako ubohé divadlo. Jako když jsem před chvilkou přišla do obývacího pokoje a sklesklým tónem oznámila ,,rozbily se mi klávesy..."

Šest klapek. Čtyři bílé a dvě přilehlé černé. Samotné hrají s hodně pomalými reakcemi. V jakékoli společné kombinaci nevydají ani zvuk.

A co mám teď dělat? Ničit věci kolem sebe, nadávat, zničit ten zbytek klapek, co ještě hraje? To není můj styl. Klečím tady před monitorem, zírám do prázdna a hledám slova, protože jsem tenhle článek už jednou psala a on se k dovršení všeho vymazal a uložil prázdný.

Nejvíc se obávám toho, co se možná uskuteční. Pomalá smrt pro moje klávesy. Co bude, až přestanou fungovat všechny? Co budu dělat? Přece jen jsem si za tu dobu, co je mám, vytvořila určitý vztah k tomu kusu hmoty, který leží na opěradle židle a na dvou nejtlustších fantasy dílech z mojí knihovny...

Klávesačka zřejmě přijde o klávesy.
Víte, jak skvělý je pocit postavit se před klávesy, pustit si nějakou pořádnou hudbu, představit si to všechno na vlastním koncertě a navrch začít s headbangem?
Se slzami v očích, topící se v nevysvětlitelné depresi, sednout si před nástroj jako před skutečný klavír a nechat znít teskné melodie, které dosud nikdo nezná - ani ten, kdo je právě hraje?
Hrát naprosto šílenou hudbu, otočit se a bouřlivě se smát tomu, jak se kamarádi pokoušejí tančit při mimořádně úspěšném pokusu o napodobení demence?
Myslím, že kdo to nikdy nezkoušel, nepochopí to - nebo alespoň ne úplně. Ta zvláštní věc s černobílými klapkami mi začíná chybět, přestože tam stále je a jen zlomek z jejího repertoáru mlčí. Celé je to však zesíleno tím, že to tak může jít dál a dál, že za nějakou dobu marné snahy budu mít jen mlčící soubor klapek...

Vzhledem k tomu, že tyhle klávesy už nějaký čas vlastním, se nedá pomýšlet na reklamaci. Oprava by byla příliš drahá a protože tohle není vyloženě profesionální typ, zřejmě by se ani nevyplatila. Asi budu jen s bláznivě teskným pocitem sledovat, jak mi ten ubohý nástroj umírá pod rukama. To je špatné. To je hodně špatné.
Ta představa nezní hezky...



Toivo pimeydestä - Naděje z tmy

14. listopadu 2008 v 18:23 | Arianne Meri Oceansoul |  Básně a poezie
Tohle je starší báseň. Opět ve vás vkládám svoji důvěru a před kopírováním vás drží jen moje prosba. Jak je vidět, pouštěla jsem si různé písně a tak se částečně i z nich sléval proud slov do veršů.
And this is it.


Nightwish

10. listopadu 2008 v 16:43 | Arianne Meri Oceansoul
Země původu: Finlandia


Oficiální stránka: nightwish.com


Žánr: Symphonic metal



Členové: Tuomas Holopainen (keyboard), ex- Tarja Turunen (vokály), Emppu Vuorinen (el. kytara), Jukka Nevalainen (bicí), ex- Sami Vänskä (baskytara), Marco Hietala (baskytara), Anette Olzon (vokály)


Best of: Naprosto všechno. Z těch opravdu nejvýraznějších věcí: Sleeping Sun, Poet and the Pendulum, Planet Hell, Two for Tragedy, Nemo, The Islander... opravud bych tu mohla vyjmenovat celou diskografii =)


Minun näyttä: Původně jsem chtěla mít tady na OS rubriku výhradně o Nightwish. Jenže vzhledem k tomu, že můj druhý blog je celý věnovaný této skupině a tudíž by z toho nakonec bylo zřejmě jen kopírování, rozhodla jsem se zařadit NW organizačně na úroveň ostatních finských skupin.

A to i přesto, že je to nejlepší skupina pod sluncem denním i půlnočním... (ten citát jsem sama vymyslela, prosím nekopírujte bez zdroje :D)

Nightwish je však opravdu vytesaná do mého srdce a neumím si představit svůj život bez této hudby. Kdo ví, proč. Možná to zavinil hlas Tarji, který v silných skladbách nabíjí energií a v křehkých baladách svazuje srdce symfonickou poetičností, kterou do těchto písní vložil Tuomas Holopainen. Ten složil drtivou většinu songů sám.

On, operní zpěvačka Tarja a také kytarista Emppu, vtipem sršící nejmenší člen skupiny, stáli u zrodu Nightwish. Nebo možná spíše seděli, protože byl prvotní nápad vysloven u ohniště ve finském městě Kitee.

A tak, v roce 1996, kdy vyšel singl Carpenter (píseň, kterou Tuomas složil na vojně a dokonce na ní i zpívá), začal životní běh symfonik-metalové skupiny známé po celém světě, jedné z těch, ke kterým se upínají základní skupiny finofilů.

Původně to sice neměl být symfonický metal - spíše akustická ,,mood" hudba - ale Tarjin hlas byl pro tento žánr příliš silný a dramatický, takže kvůli a díky tomu Nightwish dělali metal až do slavného a nákladného alba Once. Po jeho vydání Nightwish nahráli druhé koncertní DVD, v roce 2006. Jenže End of an Era, dokonalé vystoupení uskutečněné v helsinské Hartwall aréně, bylo posledním Tarjiným koncertem s Nightwish. Tuomas jí napsal otevřený dopis, ve kterém jí za celý zbytek skupiny sdělil, že jí děkuje za dosavadní práci, ale že teď je vše pryč. Důvodem mělo být odtažité chování ke členům skupiny, přílišný zájem o sebe a neúcta k fanouškům, projevená zrušením dlouho plánovaného koncertu. Tarja později sama řekla, že chtěla odejít a věnovat se sólové kariéře, ale ne tak náhle. Její odchod je dosud předmětem mnoha diskuzí.

Nightwish si dopřáli dlouhou pauzu, během které připravovali materiály pro příští album a zároveň sháněli novou zpěvačku. Tou se stala Švédka Anette Olzon, bývalá členka skupiny Alyson Avenue (neznám) se sympatickým hlasem a snad i povahou. Jen její styl výstupu a také zpěvu se zřejmě stal ,,kamenem klopýtání" pro mnoho původních fanoušků. Byli zvyklí na profesionálku Tarju, která přivedla hudbu NW do gotických výšin, a teď našli na pódiu ,,jen" rozpustilou rockerku, která se svým pokřikováním vznešenému hlasu nevyrovná...

Mnoho lidí kvůli tomu Nightwish opustilo. Je to škoda, protože do budoucna určitě Nightwish čekají spousty skvělých věcí. Příští album by mělo být akustické podle prvotních plánů a pokud nevěříte úspěchu, pusťte si třeba The Islander a dejte se na filozofii :D




Nightwish at Metal From Finland

Česko vs. Finsko

6. listopadu 2008 v 19:12 | Arianne Meri Oceansoul |  Nejkrásnější Finlandia
Tak se prý zase hraje hokej... já se o něj nezajímám a nikdy jsem žádný zápas neviděla, ale tohle mě zaujalo: Češi proti Finům na turnaji Karjala.