.

Louky nebeské...

10. prosince 2008 v 21:22 | Arianne Meri Oceansoul |  Můj život





Možná tak by se dalo nazvat moje dětství.
Píšu o něm, protože dnešní den ten čas definitivně odešel a nevrátí se. V této chvíli je mi patnáct let, 3 hodiny a asi 55 minut. No, nejsem ještě plnoletá, ale taky už ne dítě... Patnáct zvláštních let je za mnou a celý zbytek života přede mnou. Co jen s tím? =)

Ano, ten zjev nahoře jsem doopravdy já, alespoň mi to tedy tvrdí celé moje příbuzenstvo (a to je hodně velká přesila =)). Bylo mi asi tolik, co Tuomasovi na jeho fotce s kopretinami. Jemu je 32 let za přesně patnáct dní...to je také dobrá náhoda, ne? =)

Narodila jsem se do docela velké a především roztahané rodiny, takže některé z mých příbuzných jsem v životě neviděla, přestože třeba nejsou až tak vzdálení (jen z druhého konce republiky, ne? :D)
Díky babičce jsem ze čtvrtiny Moravanka, přestože jsem tyto končiny nikdy nenavštívila. A myslí jsem Finka, tam jsem taky nebyla. =)
Vyrůstala jsem v zeleném tichém údolí, ve kterém leží celá moje domovská vesnice. Jeho hranice jsou tvořeny lesy (no, příšerky jsem tam ještě nezaregistrovala), které s nesmírnou oblibou navštěvuji. Lesy osamění. Je tam ticho, jen občas se z jejich nitra ozývá temné hučení, kterého se ti, kdo je neznají, někdy polekají...
Odjakživa jsem byla takové zdravé (až na tu hlavu) dítě. Ono aby ne, lidé z podhůří by měli být odolnější než měšťáci z nížin (nic proti, to je jen taková tradice). Eh, tak koukám, že tu píšu totální blbosti... Radši přejdu rovnou do nedaleké minulosti:
V mojí sedmé a osmé třídě se odehrálo hodně různých veselých i tragických událostí. Vznikly z toho první písně, které se nedopatřením objevily v mém songbooku (laulukirja). =) A také během mých skladatelských začátků jsem poznala po Evanescence také Nightwish, to byl totální milník mého života... (Mimochodem, první básně jsem zapsala v listopadu 2006, to k tomu nepatří...)
Abych to hodně zkrátila: díky NW jsem poznala Rozinku a zanedlouho poté Inu, dík Bohu za ně =) Zbytek už poznáte z blogu...
Perkele, já to snad nedopíšu. Jednou si sednu a pořádně ten článek vyladím, nenechám tu přece po sobě takovou špínu =)

A co jsem dělala v onen osudný moment, kdy mi bylo přesně 15 let? Táta mi vysvětloval princip fungování elektromotoru :D :D

(Takže nezapomeňte, tento článek NENÍ hotový!! :D)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Rozinka Rozinka | 11. prosince 2008 v 16:56 | Reagovat

Jééé! Gratulujůů mun sisko :) Jsi o... *počítá na prstech a nemůže se dopočítat*... 10 měsíců a pět dní starší než já, tedy poku dpočítám správně.. jo a ta fotka připomíná Tuomase docela hodně - hlavně tématicky, jestli mi rozumíš, ne že bys vypadala jako Tuomi :D

2 cerka cerka | E-mail | Web | 11. prosince 2008 v 23:12 | Reagovat

Tak já se taky připojuju ke gratulaci. A s tou fotkou... S tou tématikou to sedí ;-)

3 Arianne Oceansoul Arianne Oceansoul | E-mail | Web | 12. prosince 2008 v 22:07 | Reagovat

→Rozinka: Kiitos, my měli (já a Tuoppi) podobný vlasy, teda kromě barvy :D

→cerka: též kiitos

4 Ina Ireth Hyvönen sun surullinen laulaja Ina Ireth Hyvönen sun surullinen laulaja | Web | 16. prosince 2008 v 15:25 | Reagovat

jéééé... já taky kiitos jumalovi za tebe... a za Rozinku...

Lesy osamění... no kyllä, to bych už se měla taky doučit... jéééje... už se těšim, až ti to celý nahraju jako instrumentální verzi s hlasem, to bude něco... ;)

5 Lúmenn Lúmenn | Web | 3. února 2009 v 23:36 | Reagovat

ano, taky jsem prožila "osudový den" svých patnáctin...ani nevím, zda se mi tím něco změnilo a vlastně ani nevím, co jsem dělala (je to pět let...jéje to letí). Ale líbí se mi tvé pocity popsané ve článku, zmatené a chaotické, ale právě proto všeříkající :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama