.

Leden 2009

Nejlepší den mého života...

31. ledna 2009 v 19:28 | Arianne Meri Oceansoul |  Můj život
...to byl včerejšek.
Byly prázdniny a já vstala v 7 ráno. K totálnímu probuzení přispěla nejen energická hudba skupin Stratovarius a HammerFall, ale také vědomí, že jsem se tohohle dne prostě dočkala...konečně. Protože já měla uplynulý týden pěkně pocuchaný - v pondělí jsem měla úterý, v úterý zase středu apod. Jen v pátek jsem měla stále se stupňující trému...
Ačkoli jel vlak v 9:54, já byla na zastávce o přinejmenším 20 minut dřív, protože bych nesnesla pomyšlení na to, že by mi ten vlak prostě ujel. Slyšela jsem ho houkat za dvěmi zatáčkami a už jsem polohlasem nadávala, jak jsem byla na nervy =)
Honem do vlaku. Přes uličku seděl náš fyzikář a já si s nepředstíraným zaujetím četla sbírku Jáma a Kyvadlo - povídku Muž davu. Poe je machr.
A tak se vlak blížil do konečné stanice - Turnova. Vypadla jsem z vagónu (nevykládat doslova), lehký batoh v ruce, nedočkavý výraz ve tváři a hlavně děsivou trému, jako kdyby mě za rohem měla překvapit třeba celá Nightwish.
Stalo se však něco lepšího.
Prošla jsem průchodem a s nezvyklou obezřetností sledovala projíždějící autobus a všechny, kdo z něj vystupovali. Pak přijel druhý autobus s nápisem ,,Praha - Harrachov" a já úplně přimrzla na místě, protože jsem přes všechny snahy o uklidnění měla pocit, že mi narostou křídla.
I když se mi to zdálo jako celá věčnost, uplynula jen malá chvilka do okamžiku, kdy jsem viděla tak dlouho a vytrvale očekávanou osůbku, jak střídavě sleduje mobil a okolí - nikdo jiný než mun sisko Ina =)
,,Mun sisko!" ,,Terve!" Kdyby nás tak slyšeli nějací Suomalaiset =)
Daly jsme se do povídání, jako kdybysme se znaly odjakživa. No co, vždyť jsme sestry =) Počkaly jsme si na zpáteční vlak a ještě pořád jsem měla ten neodbytný pocit, že se mi to všechno zdá a o to horší bude probuzení...
Po procházce mojí tichou vesničkou na konci světa jsme byly konečně doma. Zapnout počítač, vymyslet a zkonzumovat svačinu a především hodně moc kecat - to jsme docela dobře stihly ještě před příchodem äiti. To už jsme byly u kláves a z pokoje byly slyšet samé krásné melodie.
Klávesy, duety a tria s nightwishní hudbou, opět klávesy a ještě jednou klávesy. Ten čas se ani nedal trávit lépe.
Ve veřejnějších prostorách mého nevelkého domku jsme trávily jen čas oběda, večeři a po ní sledování televize. Sen ještě neskončil a já už skoro usínala u obrazovky :D

Mám pocit, že se mi ještě nestalo, abych mohla o nějakém prožitém dni říct, že v něm opravdu nebyl jediný temný okamžik, chvíle smutku nebo snad deprese. Já i Ina jsme byly už řádně unavené, ale probudily jsme se současně (to je u mně zázrak, když mám ve zvyku vstávat na oběd :D) a honem ke klávesám. Dokonce k oboum klávesám, protože jsem ještě vytáhla ty staré klapky zpod postele, abysme si mohly dát začátek písně Eternal jako duet.

Dnešek byl už ale takové pomalé probouzení se z milosrdného snu. U přenádherné - a opravdu melodicky dokonalé - In My Mind se mi začal lít z očí oceán při sebemenším pomyšlení, že se to všechno zase rozplyne a já zůstanu v prázdném pokoji s klávesami, na které stejně neumím hrát ani tak dobře, abych si zopakovala melodie předešlého dne.
A největší procitnutí přišlo ve chvíli, kdy jsem sama stála na nástupišti odlehlé vlakové zastávky a sledovala odjíždějící vlak, jako bych ho chtěla zarazit a vrátit zpátky... perkele.

Jsem neskutečně ráda za to, že tě mám, mun sisko... protože neznám člověka, se kterým by mi bylo líp, navíc když je to moje šikovná zpěvačka. =)
Možná si někdo přečte tenhle článek a nepochopí, proč tady píšu takové (ne)zajímavosti z mého věčně zasněného života. Ale já píšu proto, že teď jsem smutná, protože kdovíjak dlouhá doba uplyne do dne, kdy se znovu uvidíme, a protože jsem neskutečně šťastná, že jsme se doopravdy setkaly a že znám tak úžasnou bytost...;)
A málem bych zapomněla poděkovat druhé sisko Rózi, protože nebýt jí, kdo ví, jestli bychom se vůbec znaly?

Nepřehlédněte! =)

23. ledna 2009 v 22:33 | Arianne Meri Oceansoul |  Videa
Jakmile přišel TV program na nadcházející týden, otevřela jsem ho na prvním dni - sobotě - a jásala radostným překvapením =) Z pomačkané, zvlhlé a znovu usušené stránky se na mě dívala Ivy v plášti ochranné barvy. Ještě před přečtením titulku mi problesklo hlavou ,,Vesnice!" a měla jsem zkrátka radost =)
Takže kdo chcete vidět doopravdy nádherný film s naprosto dokonalou hudbou, sledujte ve 22.25 televizi (tuším že na ČT1). The Village forever!! =)
(už jsem na ni upozorňovala dvě moje učitelky :D)


A jsem za vodou... =)

18. ledna 2009 v 21:49 | Arianne Meri Oceansoul |  Můj život
Dneska ráno mě na stránkách nejmenované střední školy čekalo vážně milé překvapení...
Přijali mně!! =)
Byla jsem devátá z celého přijímacího řízení, talentové zkoušky jsem dělala před šesti dny.

A čím že se to vlastně budu učit?
Obor se jmenuje ,,brusičství a rytectví drahých kamenů". Věřte nebo ne, předtím jsem chtěla vyučit se kovářkou - neříkám ovšem být, protože doopravdy stát se chci něčím úplně jiným. =) Ale těším se na to, jaká to bude zábava. Bude se kreslit a také pracovat s kameny, což mě baví. Až to budu umět, vyrobím si krásné přívěsky, náramky, ozdoby a další šperky - a snad ne jen sobě. Tak třeba mě napadl návrh na malý přívěsek tvaru kyvadla, který by se dal nosit jako náhrdelník, vyrobený z nějakého tmavého kamene. A spousta dalších věcí.
Z prozatímních pozorování školního osazenstva vyplynulo zjištění, že je tam mnohem víc metalistů, gothiků a podobných existencí, než na mojí základní škole. To zní úžasně... Kupříkladu jsem se seznámila s milou nightwisherkou, která zpívá v již existující skupině, nebo s také nightwishově založeným metalistou. Tak snad bude zábava.
Jediné, na co se netěším, je pravděpodobná dlouhá doba vyučování. Tak se mi to snad v pátek vykompenzuje.
A navíc - což pokládám za ohromné štěstí - je ta škola v místě, kde bych se mohla setkat se svojí milovanou sestřičkou...
Mezi další pozitivní detaily patří například krásný gotický kostel přímo ve městě a spousta pohodových obchodů. Zítra jdu odevzdat zápisový lístek.

Ale snad si nemyslíte, že se v škole začnu nějak abnormálně flákat =)
(jen trošku... :D)

Nejhorší článek, jaký byl napsán o Nightwish...

9. ledna 2009 v 18:51 | Arianne Meri Oceansoul |  Tuomas Holopainen, Oceansoul
Tak. Pokud se cítíte jako já unavení nebo s lehkou náchylností k momentální depresi, čtení tohoto můžete s klidem vynechat. Pochybuji totiž, že by vám zlepšilo náladu.
S tím titulkem to myslím naprosto vážně. Čtěte s lehkým srdcem, pokud si myslíte, že:
♦ nenávidíte Nightwish
♦ nenávidíte Tuomase a jste toho názoru, že je to arogantní a imbecilní alkoholik a za veškerým zlem v NW je on
♦ Tarja je v celých těch více než dvanácti letech pouhá loutka, byla v Nightwish systematicky očerňována a ponižována
♦ Tuomas se na ni rozzlobil, protože si zamilovala Marcela a ne jeho
♦ považujete - stejně jako někteří kritici - přinejmenším Century Child za ubohé
♦ toto album udržel jen Tarjin hlas
♦ něco podobného výše uvedeným postojům...

Když v roce 1996 zakládal neznámý Tuomas Holopainen skupinu, která měla být uskutečněním jednoho velkého snu, na všechny posty dal své přátele. Tehdy nikomu z nich nešlo ještě o peníze a hráli proto, že je to prostě bavilo. Skupina to však neměla jako každý v začátcích jednoduché.
Do složení Tuomase, který začal hrát zkušebně na klávesy, Tarji, mladé slibné vokalistky, studující operní zpěv a Erna, přezdívaného Emppu, na kytaru, přibyl bubeník Jukka, neboť bycí jsou v hudbě téměř nepostradatelné a pro doladění zvuku přišel ještě Sami Vänskä, hrající na basovou kytaru.
Když se jim podařilo v roce 1997 podepsat smlouvu se Spinefarm, mohli mluvit o zázraku. Album, které spatřilo světlo světa na začáku října toho roku dostalo název Angel fall first ( andělé padají první ) a dokonce se umístilo na 31. místě v prodejnosti.
Ovšem i první konzerty provázeli potíže - Tarja musela studovata dávala přednost škole před kapelou, Jukka a Emppu byli na vojně.