.

Songbook

10. února 2009 v 17:20 | Arianne Meri Oceansoul |  Moje písně
Jako symboliku probuzení ze zničující tvůrčí neschopnosti, která mě zachvátila v posledních dnech, nahlížím do svého laulukirja = songbooku, zkrátka sešitu v tvrdé vazbě, kam se přímo z mé mysli hrnou písně, které stihnu zapsat.
Songbook je rozdělený na 2 části, které se stejně tak dobře dají nazvat jako ,,éry". S tou první ovšem nijak zvlášť nesympatizuji. V těžkých obdobích, kdy se moje povaha teprve formovala pod tlakem každodenních důležitějších či malichernějších událostí, vznikaly zvláštní písně. Melodii si pamatuji možná tak u dvou - z toho je vidět, že to nebyl žádný zázrak. Texty jako by vypadly z repertoáru Evanescence - stále se opakující stěžování si na lži a lásku.
Jednou však přišel den, kdy jsem za těmito písněmi udělala silnou čáru.
A za tou čárou, která nemilosrdně oddělila dětinské (a zároveň rádoby dospělé) verše od střízlivěji pojaté poezie, se začaly tvořit ,,opravdové" písně. Možná to teď zní trochu domýšlivě, možná to zní domýšlivě až příliš. Ale čas mě naučil mít jistou úctu i k vlastním dílům, protože to jsou jedny z hlavních pilířů naděje, která mě drží naživu každý den a každou noc, protože především za bezesných nocí byla tato díla zapisována na papír.

Zapsané písně vypadají opravdu zajímavě. Tisíckrát přeškrtaná slova a někdy i řádky, ve výjimečných případech dokonce celé lyriky, aby se v případě toho, že by melodie stála za to, mohla zrodit lepší alternativa na druhou stranu. Ne nadarmo vynechávám po každé písni jeden list =)
Komu by se náhodou zachtělo opisovat, ten by neměl valnou šanci.
1) Škrábu jako kocour. Podle toho, jestli píšu ve větším spěchu nebo naopak rozvážně, se mění i písmo... (to jsi viděla, že, mun sisko =))
2) Žádné noty. Ne že bych je neuměla - z hodin flétny, které jsem kdysi podstupovala, mi zůstala základní znalost notového zápisu... ale když si potřebuji zapsat případné změny melodie, kreslím si různé čárky a klikyháky přímo vedle textu. Vypadá to docela komicky, ale hlavně že to k něčemu je.
3) Většina je u mě. Kyllä, když totiž při listování songbookem narazím na nějakou píseň, kterou neznám zpaměti (kterou taky :D) přeču si prvních pár veršů a z nich poznám melodii.
Nevěříte?
Svěřím se vám tedy úplně nezávazně s pár dosavadními dílky - dokončených nebo rozpracovaných - které podle mého vlastního úsudku ,,stojí za zmínku".

Budu to brát od nejstarších k nejaktuálnějším...

Daydream Sonata (,,Sonáta denního snu")
Nezvykle jemná melodie, která se opakuje ve slokách, podtrhuje námět lyriky. Není úplně originální, ale aspoň to není ono tisíckrát ohrané ,,I wil always love you, baby". Takový styl se mi docela příčí, fuj, ruce pryč.
Text je tedy o tom, že se někdo (komu je obrazně věnována tato píseň) drží ,,zuby nehty" své naděje (nee, to vůbec není ohrané téma :D) a je ochotný pro ni riskovat, vsadit vše na nejistotu a nezvdat se za žádnou cenu. Touží po uzdravení, přestože ví, že mu mizí pevná půda zpod nohou... Je to spíš tesknější námět, to přiznávám. Refrén má melodii o něco přímější, je to jakoby hlas z podvědomí, který onoho snílka nabádá, aby pokračoval a nevzdal se... Jestli je to správné nebo ne, zůstane nevysvětleno.

Just aWay (,,Jen cesta" nebo ,,Prostě pryč")
Mám ráda angličtinu - jen se podívejte na tu slovní hrátku v názvu.
Ovšem s touhle písní jsem se docela natrápila. Jednou mi neseděla melodie refrénu, tak jsem ho upravila, a pak mi zase přijde původní verze lepší. Je to učebnicový přílad toho, jak se skladatel může ztratit i v tak jednoduché baladě...
Ano, v počátcích mé tvorby to byly téměř samé balady. Jednoduchá melodie a lyrika skoro stejně zaměřená - tak by se dala dřívější tvorba výstižně charakterizovat. Počítala jsem s jediným ženským vokálem (v té době jsem ještě, myslím, neměla ani páru o tom, jaké úžasné odměny za mé úsilí se mi dostane v podobě výjimečné vokalistky), drtivou převahou kláves, které nahradí orchestr, lehkými bicími a ještě opomíjenějšími kytarami. Přikládám to za vinu tomu, že se mi možná nezdálo to vše ještě tak reálné - ne natolik, abych se dokázala do skládání opravdu zabrat. Ale konec tlachů o tvůrčích nesnázích.
První sloka má, oproti méně vyladěnému pokračování, naprosto výmluvný text. ,,I am not longing for eternity, I don´t want to live forever." Netoužím po věčnosti, nechci žít navždy... Tak co teda chci? =) Cestu - téměř posvátnou pouť do bájné země, kde slunce nevychází každý den; do půlnoční země, kde možná budu smět najít ,,just a faith for a darkest day".

Valley of Wishes (,,Údolí přání")
Jen se podívejte na ten název. Nic vám nepřipomíná? Mně ano.
Tato píseň byla ještě docela ,,čerstvá", když jsem při brouzdání internetem narazila na bůhvíjakou - snad srbskou - fansite Nightwish. Jmenovala se Valley of Wishes, ani o písmenko jinak!! Docela mě naštvali. Ne...moc mě naštvali, a o to víc mě naštval fakt, že nemůžou mít nejmenší tušení o tom, že se kdesi daleko, severněji, jedna puberťačka moří s několika písněmi =)
Ale nevadí.
Co mi začalo vadit, je píseň samotná - kdybyste věděli, jak nepříčetně chytlavou melodii má refrén! A přitom je tak primitivní, stejně jako zbytek lyriky. Nesmyslná promluva mezi jakýmsi chudákem a šílenou bytostí opačného pohlaví, která zřejmě neví co chce - jednou říká ,,leave me alone" (ó, jak neoriginální!! fuj) a hned v dalším řádku ,,and dream my world with me". No... jestli se z tohoto songu, jednu dobu tak slibného, stane někdy něco na úrovni, budu se hodně divit. =)

Forests of Loneliness (,,Lesy osamění")
Nemyslete si, že takhle jsou písně za sebou! Musela jsem jich hodně přehlédnout a z nich zmínit jen tyto tři výtvory, abych se dostala (snad) do míst, kam už se dívám raději - a k písním, kteým jsem ochotna věnovat díl své náklonnosti.
Forests of Loneliness (FoL) je první song, kterému jsem začala snad už doopravdy věřit. A teď to nemyslím ani v nejmenším komerčně! Prostě... když mě začal chytat absťák po hraní této melodie a po odříkávání textu - no dobře, někdy i prozpěvování - tehdy mi došlo, že už se mi možná něco fakt povedlo.
Lyrika prozrazuje moji zálibu v toulání se po lesích. Jednoduchá melodie pro sloku, jednoduchá melodie pro refrén - žádné to mozartovské ,,příliš mnoho not!". A přece to jde dohromady. Mám ráda tichá odlehlá místa, kde mě nikdo kromě lesů samotných nesleduje. ,,Here at the world´s end, where I have no name." Jeden by se divil, jak moc se toho dá skrýt v popisu jediného místa - a ačkoli se mi to možná v případě FoL nepovedlo nijak dokonale, mám ji ráda.
A mám z ní pocit o to více zvláštní, když vím, že je to první píseň, kterou už téměř umí moje milá vokalistka. Někdo začne hrát melodii a ten, kdo naslouchá, si s nepopsatelně podivným pocitem uvědomí, že je to jeho melodie - píseň, do které vložil kousek své duše - a on ji teď někdo hraje a snad se mu i líbí.
Kdo nepoznal, nepochopí. =)

Silent Tale (,,Tichý příběh")
Od balad k akustice.
No, akustika je to zatím jen jediná a prvorozená, lyrika se nachází v procesu překopávání a také název je pouze pracovní - přesto bych však tuto nenápadnou píseň nezahazovala. Kytary - jaké jiné než akustické - a různě se prolínající ženský vokál.
Jenže jak dozajista správně tuším, bude ještě složité vymyslet onen Tichý příběh, který bude touto písní vyřčen. Původní se mi totiž nelíbil. A jestli se mi nebude líbít ani tenhle... no, pak to bude docela na zabití. =)

Heart of Ocean (,,Srdce oceánu")
Pokud vám to něco připomíná, nebudu se nad tím příliš pozastavovat - ano, tak se jmenuje i jedna moje povídka. Valtameren sydä, nebo jak by to vlastně mělo být správně finsky. Jenže tato píseň je o hodně starší - nepříliš složitá melodie a tmavomodrá lyrika. Ne, nezbláznila jsem se - ještě ne úplně - ale představy pramenící z tohoto textu na mě vážně působí výhradně v tomto barevném odstínu. Oceán - co jiného žádat od Merisielu?
Celkově je to vlastně taková naivní úvaha o podstatě označení ,,Oceansoul". Zároveň je to prvorozené dílo, ve kterém je refrén čistě instrumentální. A určitě bude obsahovat takové ty zvukové efekty, jako je hukot vln...a tak dál, tiedämme. ,,Unwritten melody, played by ocean silently." Určitě je to bezděky nejpřímější původce té povídky... jakože se Merisielu jmenuji =)

Counting the Stars (,,Počtání hvězd")
Nepřestávám vycházet z údivu, protože tentokrát jsem nemusela nic ,,přehlížet". Otočím stránku a tam na mně vykoukne propiskou nakreslená hvězda - vedle ní titul ,,Counting the Stars".
Je to opět balada. Začínám mít pocit, že balady jsou tak trochu moje prokletí - vyjít z jejich stínu bylo a je těžší, než se na první pohled zdá.
Této písni vládne klavír po celé její délce, řekla bych. Lyrika je téměř zamilovaná a zároven teskná - růže na hrobu, bezejmenná píseň, prokletá slova, předaleká cesta, nenaplněná láska, přelévající se v otázku života a smrti. Nejsou tyto náměty právem shrnuty jako ,,Počítání už padlých hvězd"?

Stormflight (,,Bouřlivý let")
Zběsilým skokem od něžných balad do výšin metalu. Symfonický, silný a melodický - takový je v mých představách Stormflight. Nespočet názvů padlo nazmar, protože ten text byl tak nepostihnutelný... a název Hope zase příliš přímočarý.
Tato píseň je jiná než všechny předešlé - ne ovšem jen tím, že je to konečně metal. Střídají se v ní dva hlasy - mužský a ženský - přestože v původním plánu byl určitě sbor.
Zpěv o naději a přáních v jejich nejprostší podobě, avšak zároveň rozvedený do podivné symfoniské básně. Žádná elegie, smutné epitafy a podobné věci - Stormflight je to tom, že letíš a díváš se kupředu, kolem tebe zuří bouře a starost o ni ti nepřísluší. Možná to tak není přesně, ale... Metal is Forever!

Dreamfall (,,Snový pád")
Konečně.
Přeskočila jsem jednu klavírní baladu, večerní výplod s podivným textem, i když zajímavým provedením - a jsem tam, kde jsem.
Dreamfall.
Samotný název, pokud je vzat doslova, o mnohém vypovídá - a ano, je to sen. Ano, je to pád. Lyrika je založena na snu - na skutečném nočním snu, který se mi jednou zdál. A náhodou vím, že tahle píseň vznikla druhého dne o matematice =)
Byl to snad nejsilnější a nejpřímější sen, jaký se mi kdy zdál. Hlavní postavy tohoto snu byly dvě - nebudu se zmiňovat, kdo. Ale ten sen mě zasáhl. Byl plný jakýchsi znamení a v jednom okamžiku této kouzelné iluze jsem byla vyděšená jako nikdy - bylo to právě v okamžiku onoho pádu. Ten sen mohl skončit tragicky - obě dvě postavy, z nichž jedna jsem byla já, v jediném svíravém okamžiku mrtvé a společně ležící na bílé skále u řeky - kdyby nějaká záhadná síla nezměnila běh času a neumístila oba hrdiny podivného příběhu do té řeky, přeživší a šťastné.
Zapsala jsem celý sen a nakonec vznikla i píseň - úderný metal s instrumentálními mezihrami. Musí to být smršť, říkám si, když občas slýchám tuto píseň v podvědomí. Má dokonce i pomalou mezihru a právě svojí úderností mi připomíná něco mezi Wishmasterem a End of All Hope... ať žijí sny.

Dreams for Sunrise (,,Sny pro úsvit")
Dreams, dreams a ještě jednou dreams. Naděje a sny - tato slova se opakují v lyrice hodně často. Dreams for Sunrise není výjimkou. Je to poeticky nadsazená báseň o čekání na symbolický úsvit - zatím se ten, kdo čeká, musí vyrovnat s temnotou.
Ještě si nejsem jistá, jestli se tam doopravdy objeví jakýsi pomyslný souboj dvou hlasů - jeden se ptá, jestli má cenu vstát, když je odsouzen k neustálým pádům, jak se dá věřit světu, který existuje v mysli snílka - druhý hlas mu odpovídá tím, že stále je naděje, že je pro co žít, i když se zdá, že nemáme žádnou šanci na úspěch. Je to jemná balada, orchestrální a plná textu. A i ta melodie se dá dobře zapamatovat...

Taken by Wishes (přesně nepřeložitelné =))
Jednou mě napadlo, že se tato píseň svojí melodičností podobá něčemu z repertoáru Tarji - nemám však na mysli žádnou konkrétní skladbu, jen se mi prostě při čtení textu vybavil její hlas. Není to ani balada, ani metal - snad by se to dalo charakterizovat buď jako lehčí symf-metal, nebo jako symf-rock. Na začátku bude nějaká předehra, počáteční vokály zní krátce a snad i téměř šeptem v určitých úsecích - no tak představte si sama sebe v noci, v temném lese, je zima, nemáte příliš dobrý pocit z toho, že ještě nenadešel úsvit a k tomu se odkudsi ozve vlčí vytí. Asi byste neměli příliš pevný hlas. Refrén pak zní jako únik z mrazivé atmosféry slok - je uvolněný, podbarvený bicími a kytarami a možná působí oproti zbytku písně až velkolepě. Jak nad tím tak uvažuji a v hlavě mi zní popisovaná píseň, začíná se mi líbít. Pomalu, nesměle, ale jistě vchází do mého vědomí a pro jistotu za sebou zamkne, abych ji nemohla tak snadno vyhnat =)

Night Gale (,,Noční vánek")
Původní název této záhadné balady byl Nightwind, ale uznejte - to by znělo až příliš povědomě. A Nightgale zní jak krkolomně, tak jako Nightingale, neboli slavík. Ovšem pochybuji, že by se jiný název hodil lépe...
Tato píseň se zrodila jedné noci, kterou si narozdíl od ostatních pamatuji díky její jedinečnosti. Právě jsem se vrátila zvenčí. Tam foukal mrazivý vítr, měsíc svítil zlatě a já propadala smutku, protože jedné spřízněné duši bylo smutno a já byla uvězněna tady, v údolí, příliš daleko na to, abych jí mohla nějak pomoci - kromě slovy. Když na tomto blogu narazíte na báseň Yön Kuva, neboli Obraz noci, tak vězte, že je to báseň ze stejného večera, inspirovaná stejnými pocity.
Je to snad balada, ale když, tak jen napůl. Připomíná mi takový ten zvláštní symfonický rock, u jakého někdy zní hlas Tarji - a opět myslím MWS, ne Nightwish. Přitom opět nepřipomíná nic konkrétního.
Líbí se mi. Pod tou melodií i v kombinaci s lyrikou mě napadá představa mrazivého nočního větříku, jaký té noci doopravdy vál a já navíc usínala při otevřeném okně. Vyvrcholením této písně je její dohra - nájezd ,,orchestru" (uvozovky tam jsou proto, že spoléhám na klávesy), bicí a předtím ještě vokály beze slov.

Rerun This Play (opět nechám překlad na vaší fantazii)
Tato píseň se vymyká zásadám, které podporovaly ty předchozí. Je to nálada noci plné zvláštní touhy. Do té doby se žádná jiná píseň nepodobá této - tohle je rychlý metal, ale zase bych neřekla, že přímo speedmetal. Jsou tu jen ženské vokály a napadá mě představa ohně -snad právě taková by ta píseň měla být. Možná mi nadto trochu připomíná hardrock made by Brother Firetribe - prostě se mi líbí. =)

The Abyss (Propast)
Přeskočila jsem pár bezejmenných nedodělků - nadějných, ale neukončených - a přistála jsem u The Abyss.
Pokud by se nějaká moje současná píseň dala označit pojmem ,,jako žádná jiná" ve srovnání s ostatními, byla by to právě tato. Mám s ní velké plány. Dlouhá, plná různých více či méně temných nálad a vášní... a první, kterou jsem rozdělila na části.
Celé to začíná melodií bicích a baskytary jako podklad vznikající melodie. Jakmile se však začne ke slovu hlásit ,,orchestr", svižná předehra skončí - ustoupí vokálům a klávesovému pozadí v (odvážím se samolibě tvrdit, že povedené) symfonii nazvané Heavenfell. Po ní se hudba znovu ,,rozjíždí" a přichází úsečnější a svižnější vokály v dosud nepojmenované části, která obsahuje refrén. Neobyčejný refrén, možná tvořený mimojiné kombinací ženského a mužského hlasu - nemilosrdný, dunivý a jako celá lyrika nezvykle temný.
Ano, lyrika je také to podstatné, co The Abyss odlišuje od předcházejících skladeb. Její tvoření si nechávám na chvíle, kdy moje vědomí přetéká slovy, ze kterých je znát smutek. Temnota. Touha po útěše. A právě o této touze je podle všeho finální část dosud nehotové písně - jmenuje se Elegy of Longiness. Je teskná a také melodicky vzácná. Nevím... ale do této nezvyklé skladby vkládám velké naděje. Nejednou jsem se v ní dokonale zasekla a nevěděla jsem, jak dál - tak například vznikl ten definitivně počáteční úsek.
Jsem zvědavá. Pokud se vše povede tak, jak je to v mém vědomí, mohl by z toho ,,vyrůst" epos takových rozměrů, jaké známe u legendární Nightwish. A přitom jiný.

Age of Memories (Věk vzpomínek)
Bylo mi 15 let a 12 dní, když jsem se zničehonic pustila do této balady. Je založená na orchestru a bicími je podbarvena po druhém refrénu. To jsou strohé statistiky.
Co však už ani nemůže znít tak stroze, je, že tato píseň je o tenké hranici mezi životem a smrtí, znázorněné dnem a nocí. Je o ohlédnutí se za dětstvím a o nejistém očekávání toho, co má teprve přijít. Je o tom, jak rychle se dá přijít o něco, co nám nepřijde tak drahé až do okamžiku, kdy si uvědomíme, že je to prostě nenávratně pryč. Ale co mě zaujalo nejvíc, je to, že mi moje milá vokalistka sdělila, že tato píseň má snad nejlepší text z těch, jaké jsem jí dosud poslala. A poslala jsem jí jich dost. Měla jsem radost - a mám... =)


--

Tím zápisky v tomto úzkostlivě střeženém sešitě končí. V rozdělení na dvě éry jako by se odrážel můj životopis - a jen menšina se dostane ven, tím jsem si vědoma. Doufám totiž a pevně věřím, že jednou někdo uslyší tyto písně a budou se mu líbit. Se svými přáteli je budeme hrát lidem a to bude splnění jednoho z těch úplně největších snů mého vědomí...

A ještě jedna píseň je zahrnuta v tomto snu. Nesložila jsem ji já, i když se snažím věnovat jí co nejlepší text. Je to dílo mojí sestřičky vokalistky a jmenuje se In My Mind. Je to tak nádherná skladba, až mám pocit, že by se podobně jako Kuolema Tekee Taiteilijan obešla bez množství hudebních nástrojů, i když nevím, jak přesně by měla znít ve finální verzi s bicími, zadními vokály a kdoví čím ještě. Balada s docela různorodým textem a nesmrtelnou melodií - taková žije v mých představách.

Fuj, ten článek mi zabral celý den... Tak- kolik písní tu bylo popsáno?
ŠESTNÁCT?
To je víc jak jedno album. Celkově by se v songbooku našlo přinejmenším 26 titulů - nemluvě o In My Mind. Vypadá to líp, než jsem tušila =)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Daniela Daniela | Web | 10. února 2009 v 18:09 | Reagovat

Teda... klobúk dole... keďže som už od teba niečo čítala, viem, akým štýlom píšeš, a odhliadnuc od toho, že sa mi veľmi páči, viem, že v tebe fakt niečo je... držím palčeky, aby si to dotiahla čo najďalej;)

P.S.: spriatelíš blogy?

2 Ina Ireth Hyvönen sun sisko ja laulaja :)♥ Ina Ireth Hyvönen sun sisko ja laulaja :)♥ | Web | 10. února 2009 v 18:24 | Reagovat

oooo mun kultainen sisko... napsala si to nádherně... koukám, že si mě tam hodněkrát zmínila a za to tobě obrovské kiitos...

Jsem zvědavá u IMM, jak mi ještě text překopeš, ale po tom, jak si upravila refrén, který mi stále zní v hlavě a mám ho ráda, se nebojím ničeho... ale nějak mi nesedí melodie slok...

Samozřejmě až to bude možné, tak bych se chtěla společně s tebou opět sejít u jednoho stolu (v našem případě spíše jedněch kláves :D ) a třeba bychom mohli dát dohromady konečně nějaký laulut... naučila bych tě pak akordy k IMM. Jinak co zamýšlím v budoucnosti je, že bych pak chtěla kouknout na tvoje laulut a úplně minimálně províct úpravy v melodiích (jen aby to znělo opravdu dokonale). Protože už si přišla na význam černých klávesek ;) neboj.. však víš, že mi můžeš důvěřovat a že ti s melodií nic neprovedu... tedy ne nic zásadního...

Takže teď už jen doufejme, že se jednou shledáme na společné konzervatoři a tam najedeme další lidičky a pak budeme moct konečně začít... teď nám nezbývá nic jiného než se učit to, co jsme si vybraly a hudbě se věnovat v každičké volné minutě, jako to děláme doposud...

Myslím, že IMM nebude jen na úrovni (tedy spíš podobě :D) Kuolemy... protože závěrečný (nejvíc zvýšený) refrén má být jakýmsi vyvrcholením, takže tam určitě toho bude spousta... ale klavír s vokálem dominanta... však víš, jak v té části do kláves začnu málem midlit, protože chci, aby to byl opravdu vrchol...

3 Arianne Oceansoul Arianne Oceansoul | E-mail | Web | 10. února 2009 v 20:29 | Reagovat

→Daniela: Kiitos =) jinak... SB vedu jen na hope-fantasy. I tak dík za zájem =)

→Ina: No suuri kiitos tobě - kde bych teď byla bez tebe? =)

no já se hodně těším a trochu bojím, až mě konečně napadne něco pořádného. Ono nejlepší fakt bude, abysme to všechno sumírovaly spolu =)

Jasně... klidně, ono já tuším, že někde se mi tam ty černý mrchy hodit budou :D

Tak mě napadá, že jestli se obě dostaneme na tu konzervu (zvlášť o sobě mám pochybnosti :D), tak to bude už fajn, protože tam je ohromně moc různých hudebníků a těch, co by se rádi zapojili do projektu, jakým je MS, určitě pár bude. Hlavně aby nebyli divný :D

Jasně... ono prostě jsem tím chtěla říct to, že ta melodie je tak moc fajn, že i na samotný klavír zní úžasně. Samozřejmě mi teď v hlavě zní i ten nejvyšší refrén...bicí...orchestr... oooo jumala to je krásný =)

4 Rozinka Rozinka | 10. února 2009 v 21:53 | Reagovat

Hou.

Tak tohle je ... dobrý.... hustý.... fakt pro to nemám inteligentní slova... :D

Takže fakt zkusíte konzervu? Rozumná řeč ;) V takovým případě vám (nám?) dávám mnohem větší šanci... a půjdete studovat do Práglu, že jo že jo že jo? Prosíííím....

Jo, Drreams For Sunrise... musím přiznat, že si připadám jako ten první hlas.... víte, jakej jsem byla skeptik... teď už ne. Páč na tý vejšce bude spousta stejně praštěnejch lidí, který vám pomůžou to zrealizovat, a pokud půljdete do Práglu, pak hrozí, že se k vám fakt přidám ;)

5 Lúmenn Lúmenn | Web | 11. února 2009 v 14:22 | Reagovat

Je těžké číst si o písních a neznat slova ani melodii:) těším se až je jednou nahraješ:)

6 Arianne Oceansoul Arianne Oceansoul | E-mail | Web | 11. února 2009 v 14:50 | Reagovat

→Rozi: Aaaaiii...Prágl je daleko... my jsme koukaly na naprosto skvělou školu, která je dokonce bezplatná... je v pardubkách. No ono jsou to docela vzdálený plány, mezitím se třeba už dáno budem kolektivně navštěvovat =)

Aj, to jsem ráda, že se k tomu nestavíš skepticky... Dreams for Sunrise je podivná...:D

→Lúmenn: Tak to bych hodně moc ráda...

7 Ina Ireth Hyvönen sun sisko ja laulaja :)♥ Ina Ireth Hyvönen sun sisko ja laulaja :)♥ | Web | 16. února 2009 v 12:46 | Reagovat

noo a hlavně... jako já mám učitelku na sólo, která by chtěla jít do Práglu studovat, ale prej na klasickej zpěv berou asi 8 lidí... a prej tam choděj prostě ženský, co jsou dokonalý a choděj tam třeba v 26 a už maj ten hlas fakt vypracovanej, takže se bojim toho, že bych byla hodně  hodně dole... Proto se modlím, aby spíš ty Pardubice vyšly...

No horší budou přijímačky asi... ale snad se to povede... protože by ta realizace už nebyla moc těžká... tak doufejme..

oo perkele už to začínám vidět v živých barvách...

no já taky doufám, že je jednou nahrajeme... teda ty nahraješ já nazpívám...

8 Arianne Oceansoul Arianne Oceansoul | E-mail | Web | 16. února 2009 v 16:55 | Reagovat

No ale já se tý konzervy taky bojím. Nehledě na to, že by bylo divné přečkat talentovky bez trémy, jsem si vědomá toho, že hrát prostě nijak zvlášť neumím, a co je ještě lepší - v dosahu není nikdo, kdo by mě to naučil... protože lidé se zpravidla učí na klavír od dětství od rodičů nebo starších příbuzných, případně v základní umělecké škole. Já nedostala ani jednu z těchto příležitostí. No a s tebou, mun sisko, se srovnávat nemůžu, protože ty hraješ neskonale víc na úrovni, než si já dokážu představit... ačkoli klávesy vlastníš kratší dobu. Že bych vážně měla tak zakrslou míru talentu? =/

9 Rozinka Rozinka | 16. února 2009 v 19:27 | Reagovat

No tak, Ari, neblbni a nekecej tady s nějakou zakrslou mírou talentu... jak jsi řekla, neměla jsi nikdy moc šanci se to naučit, takže není čemu se divit. Ina zase nesložila 26 písniček.

U vás ve městě není žádná ZUŠ? Jakpakto? To je tchořovina. Ale ty se to naučíš. Černý klávesy už chápeš, teď už to bude v pohodě :DD

A Ini - do přijímaček ti ještě pár let zbejvá, klíííd :)

10 Arianne Oceansoul Arianne Oceansoul | E-mail | Web | 16. února 2009 v 21:30 | Reagovat

No... já sice nejmíň 26 písniček složila, ale na druhou stranu je neumím zahrát. Bezva, že.

U nás ve městě? Já přece bydlím na konci světa...ve vesničce... nejbližší ZUŠ je od nás 16 km.

A že ty černý mrchy nějak zvlášť chápu, na tom bych taky skálopevně netrvala... neumím ani jeden akord, natož něco správně zahrát. =/

11 Ina Ireth Hyvönen sun sisko ja laulaja :)♥ Ina Ireth Hyvönen sun sisko ja laulaja :)♥ | Web | 16. února 2009 v 21:50 | Reagovat

Sisko, to musí vyjít.. i kdybych tě to, co umim já měla naučit sama... však víš, jak dopadl Eternal... akordy tě nějaký třeba taky naučim... minimálně ke Sleeping Sun nebo k Swanheartu... prostě na tom nic moc složitýho není... a kdyby bylo nejhůř, tak jsem tu pořád já a já bych se ti snažila pomoct tak, abys na koncertech byla schopná hrát i bez konzervy... o to se neboj... a klidně bych ti občas vypomohla i já (např. IMM bych si odhrála určitě, ale ne úplně celej... až od klavírní části...) prostě kde to půjde, tak se ti budu snažit pomoct.. sisko, co je s tebou... začínáš nějak všechno vidět černě... určitě bude dobře, tomu věř... mám tě ráda a chci ti pomoct... a jak jsem říkala, až se zase jednou sejdeme, tak se budu snažit tvoje písničky dovéct k dokonalosti... a určitě, až by se dala celá kapelka dohromady, tak by to bylo ještě lepší ;).. jen mi důvěřuj...

Rózi... no právě už to pár je... jen pár.. neboli 2 roky... jenže tam jsou v přijímačkách samý blbiny... třeba septakordy nebo sextakordy nebo různý stupnice a já umim zapsat jen základní... ale neboj, já se budu snažit všechno do tý doby doučit i kdybych si měla pořídit příručku opravář...

12 Arianne Oceansoul Arianne Oceansoul | E-mail | Web | 21. února 2009 v 21:36 | Reagovat

Mun sisko, sä oot kultainen ;)

když tak čtu ty povzbudivý slova, co mi tu píšeš, tak mám skoro pocit, že všechno jde =)

ne...já vím, že se budu muset naučit pořádně hrát... jinak by to stálo za starou belu... když někdo složí písničku a neumí ji aspoň na jediný nástroj zahrát?

no dobře... na flétnu umím... ale ta je primitivní. klávesy jsou docela šílený... ale na druhou stranu vím, že je to velice lákavá nutnost =)

teď zas já musím říct tobě (a věř mi, vážně si to myslím), že ty to dokážeš...dostaneš se na tu perkelskou konzervu a budeš šťastná, protože se tam budeš věnovat svojí lásce - zpěvu...

no a pak se to naučím i já... třeba se budem učit spolu =) a sejdeme se na tý škole... budem bydlet v jednom bytečku, já zmáknu klavír a pak? vyjdeme současně a v tý době už určitě budeme ne jen dvě...

a Eternal? jasně... když jsi mě učila ten kousíček, tak mi to nepřišlo vůbec těžký... ale taky vím, že zbytek neumím :D

vidiš, tohle já umim asi nejlíp  - verše... poezie, to je moje =)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama